Batolata a nanuk a neb pár postřehů z výletu s nejmenšími dětmi

Výlet s partou batolat do ZOO je počin hodný jednotky rychlého nasazení. (Ano, skutečně si myslím, že do výcviku elitních jednotek ozbrojených sil by měla být povinně zařazena nějaká akce s víc jak pěti dětmi ve věku 1 až 3 roky. Báječně by to prověřilo fyzické i psychické síly uchazečů, jen je otázka, kolik by jich pro další výcvik zbylo.)

Pár všeobecných postřehů (čistě subjektivních, na vaše dokonale vycepované, stále usměvavé,už od plenek vědy chtivé svěřence a potomky se nevztahujících).

• Batolata výborně ovládají taktiku: rozběhněte se každý jiným směrem, pak nás nikdy všechny nepochytají (mimochodem je zajímavé, jak rychle dokážou na svých zdánlivě nemotorných nožičkách prchat pryč, když se jim to hodí).
• Čím větší (a zdánlivě rozumější) batolata, tím spíš se budou v neztřežené chvíli snažit skočit do výběhu ke lvům, hrochům (mimochodem věděli jste, že, hroši mají ročně na svědomí víc životů než lvi a tygři dohromady?), nebo kamkoli jinam, kam se nesmí.
• V porovnání s řevem hladových a unavených dětí je řev divokých afrických šelem šumění vánku v korunách.
• Děti se na vás sladnce usmívají,jen dokud nevytáhnete z batohu foťák. Pak na vás buď vystrčí zadek, případně nasadí strašlivý škleb. Pokud jsou ovšem ve skupině děti, jejichž rodiče si nepřejí, aby byly fotografovány, budou v každém záběru a bodou se na vás usmívat zářivě po celou dobu.
• Moc divokých šelem jsem neviděli (zřejmně vyhlásily zákaz vycházení, když slyšely, že přiházíme).
• Děti mají stejný zážitek (ne-li větší zážitek) z keřů, kamínků na cestě a odpadkových košů, jako ze vzácných exemplářů kriticky ohrožených druhů zvířectva.
• Pokud žijete v domění, jaké máte se svými malými svěřenci pouto a jak jste pro ně něco jako druhá máma výlet do Zoo (nebo kamkoliv jinam, kde se nachází více školních výletů) vás připraví o iluze. Děti klidně odkráčí s jakoukoliv školkou, či školou, která půjde zrovna okolo, klidně s partou černochů staršího školního věku (fakt jsme je potkali).
• Dětem se vždycky začne chtít čůrat přesně pět mimut potom, co jste se ujistitli, že se nikomu čůrat nechce a rozhodli jste se ukončit přestávku.
• Kdybychom je vzali na louku, kdy se pase český strakatý  skot, vyšlo by to (myslím) skoro nastejno (stejně všechny gazely, bůvoly a bizony komentovaly stejně: "Bů, Bů, klavicka).
• Děti se v  Zoo nejvíce netěší na zířátka ale na zmrzlinu (viz níže), dětská hřiště a automaty na cokoliv.
• Pokud spoléháte, že děti budou v autobuse spát, pak vězte, že jediný, komu se bude chtít spát, budete vy. Děti sice usnou, ale až tak kilometr před cílem, pak je ovšem nebudete moci probudit.

Pár postřehů o zmrzlině

• Tento bod bych zařadila jen do výcviku jednotek určených pro práci v extrémně zátěžových podmínkách, běžné jednotky takto extrémní situace podstupovat nepotřebují.
• Zmrzlina v Zoo je nebetyčně předražená.
• Děti se do Zoo netěší na zvířátka, ale na zmrzlinu a hranolky (po nichž se ptají od chvíle, kdy do Zoo vkročíte).
• Když už podlehnete tomu šílenému nápadu, a dětem zmrzlinu opravdu koupíte, kupujte ji až na závěr výletu a mějte dostatek vlhčených ubrousků.
• Parta batolat se zmrzlinou (respektive nanukem) vypadá asi takto: Batole 1: drží nanuk za tyčku zmrzlinou dolů a řve, že mu to teče na ponožky. Když mu zmrzlinu obrátíte a ukážete jak ji má lízat, obrátí ji zpátky do původní polohy a řve dál. Batole 2: Drží nanuk před sebou a zasněně hledí v dál. (kapání na ponožky mu vůbec nevadí). Batole 3: Okamžitě obloukem odhodí nanuk a běží neznámo kam. Batole 4: Snaží se nacpat si do pusy celý nanuk i s dřívkem, zřejmně snaha o originální způsob sebevraždy. Batole 5: jednou si lízne a křičí, že to studí. Pak křičí že chce utřít,pak křičí, že chce čůrat.... Batole 6: Má alergii (rýmu, příliš úzkostlivé rodiče.....) a nanuk dostat nesmí, což odmítá pochopit a bere nanuky ostatním. Jste-li obzlášť tvrdý a dobře vycvičený příslušník ozbrojených jednotek, nanuk mu nedáte,  nýbř dál s kamenou tváří snášíte jeho řev a vymrzování. Jste-li méně zkušený a nervově odolný příslušník, nanuk mu dáte a při případném osypání rodičům tvrdíte, že ho pokousal komár (mimochodem, hysteričtí, či rozzuření rodiče jsou druhý největší postrach všech příslušníků ozborojených jedotek, hned po rozzuřených a hysterických batolatech). Další batolata patří do některé z výše uvedených kategorií, případně je různě kombinují. Pokud se vám zdá, že to přeci nemůže být tak hrozné, musíte připočítst, že batolata obvykle nemluví, nebo mluví tak, že jim nikdy nerozumí a tudíž jejich tužby a přání jen odhadujete. Navíc nejzapatlanější jsou zpravidla holčičky v krajkových šatečkách a s dokonale sladěnými doplňky.

Pokud jste hledáte v článku nějakou poitu, nehledejte, ztrácíte čas. Tenhle článek pointu nemá (stejně jako sáhodlouhé dětské monology. Ostatně, co byste od nenormálního pedagoga, unaveného týdnem mezi batolaty chtěli.