Vždycky jsem mývla pocit, že získat brigádu zámeckého průvodce je prostě terno. Co může být lepšího (a jednodušího) než se celý den procházet po krásných interiérech, tu a tam upozornit na nějaký ten obraz a důležitě chrasti svazkem klíčů?
Živě si vzpomínám, jak jsem v prvním ročníku na gymplu ve snaze získat vytoužené místo průvodkyně odeslala odhadem tak asi na 50 památek nehorázně dlouhý e-mail, v němž jsem se zprávy daných památkových objektů snažila přesvědčit, že když moji osobu nazaměstnají jakožto průvdokyni na příští sezónu, strašlivě prohloupí, že jsem ten pravý člověk, který dodá prohlídkám šmrnc a zvedne skomírající návštevnost (teď se tomu trochu směju a trochu se za to stydím).
Ale ať byla moje snaha jakkoliv velká, nikdy jsem místo zámeckého prvůdoce nezískala. Jednou už to bylo takříkající na spadnutí, leč ukázalo se, že na spadnutí jsou i zdi daného hradu, které se skutečně ještě před začátkem sezóny částečně zřítily a objekt se tak stal na několik dalších sezón nepřístupným.
Letos jsem po několika letech žádné hrady a zámky neobepisovala. Moje zájmy se postupem času trochu posunuly (ačkoliv památky mám pořád ráda), navíc jsem měla dlouhodoubou bridágu během roku a usoudila jsem, že v létě by bylo dobré si trochu odpočinout. Leč některé věci nevymyslíš.
Koncem července jsem dostala nečekaný e-mail z jednoho nejmenovaného zámku na západě Čech (tedy přesně na jejich opačném konci,než se nachází moje trvalé i dočasné bydliště). Že potřebují nutně průvodce na začátek září. Nejdřív jsem to považovala za vtip. Kde by tak asi mohli vzít moji mejlovou adresu? Je to buď blbý vtip, nebo si mně s někým spletli. Pak jsem se ale rozpomněla, na ten několik let starý email, dala si vše dohramady a usoudila, že zřejmně nemohou nikoho sehnat (na krátkou dobu a ještě na začátku září je to vlastně docela pochopitelné) a tak obepisují všechny možné lidi, co se jim kdy ozývali. No co. Začátkem září už bych mohla být dostatčně letně odpočatá, nějaká koruna navíc se mi bude hodit a ještě zkusím vysněnou práci průvodce. Navíc ("čístě náhodou") máme naplánovanou letní dovolenou naplánovanou týden před tím na místě nedaloko toho jistého zámku. Odepsala jsem tedy, že mám o nabízené místo zájem. Obratem mi přišli pokyny pro průvodce (v nichž jsem se mimo jiné dozvěděla, že oblečení průvodkyň má být čisté, slušné a především dostatečné) a texty zámeckých okruhů (dohromady asi 50 stran). Neodradil mě ani požadavek na případné provádění v Angličtině. Texty jsem vytiskla a založila je někam do psacího stolu s tím, že času je dost a později se to hravě naučím:) Po té jsem celou záležitost pustila na docela dlouho z hlavy.
Leč čas plyne neúprosnu rychlostí a mně začíná docházet, do čeho jsem to vlastně vlezla. Ludvíkové Augustové a Augustové Fridrichové (nemluvě o Mariích Paulinách a Tereziích Annách) z portrétů ve zlacených rámech mě pronásledují ve dne na každém rohu. V noci je střídají sny o návštěvnících trávících neblahou noc ve společnosti Fridrichů Ludvíků v zámeckých interiérech, kde jsem je po poslední prohlídce zamkla, případně doplněné nočními můrami o tom, jak bloudím se skupinou zuřících návštěvníků po zámeckých interiérech neschopná najít východ (což, vzhledem k problémům s prostorovou orientací není zase tak nereálné). V hlavě mi pořád rezonuje věta z knihy Poslední Aristokratka: "Prostě popisujte co vidíte a před všechno přidejte slovo barokní...Já ovšem, narozdíl od kastelána z knihy (mimochodem stojí za přečtení) zřejmně nebudu moci zredukovat výklad na větu Jdem dál ani přemlouvat navštěvníky ať jdou raději se mnou do hospody:).
Nu což. Život je výzva a provádění na zámku (zvlášť pokud přitahujete katastrofy všeho druhu) rovněž. (Jen doufám, že zámecký objekt nespadne ani před, ani během mého působení)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.