Jak průvodci přicházejí o iluze aneb mufloni, psi a další trampoty

       Nevím kolik hradů a zámků jsem v životě navštívila. První návštěva na kterou si pamatuju, je návštěva Karlštejna v době, kdy mi mohli být tak čtyři roky. Z prohlídky si toho moc nepamatuju. Jen to, jak při opouštění hradního objektu brečím, že už to skončilo (nevím co se mě mohlo v útlém předškoním věku tak chytnout na hradě,kde prakticky nic není:) a pak jak opět brečím, tentokrát proto, že mi spadla na zem zmrzlina (byla jasně modrá, prý z rozemletých šmoulů). Každopádně, hradů a zámků jsem během dětství s rodiči navštívila nespočet. A za ta léta jsem si vytvořila dvě iluze o něž jsem hned v začátcích svého průvodcovského působení přišla: 

1) Na hrady a zámky chodí zpravidla velmi kulturní lidé, kteří si chtějí rozšířit obzory a prohlídka je opravdu zajímá

2) Můžete bezpodmínečně věřit všemu, co vám průvodce během prohlídky řekne.

Tento článek se bude věnovat iluzi č. 1:

Předně: návštevníky zámku dělíme na dvě kategorie Lidi a muflony

Lidi prohlídka buď zajímá, poslouchají výklad, prohlížejí si vystavené exponáty, případně kladou smysluplné a fundované dotazy, nebo je to nezajímá, ale alespoň to nekazí ostatním, nevyrušují a blbě se neptají. 

Mufloni jsou noční můra průvodců a postrach zámeckých interiérů. Proč navštevují zámky nevím. Snad z nedostatku jiné zábavy. Jejich hlavními vlastnostmi jsou buď hloupost, nebo bezohlednost, případně oboje dohramady.

• Často je poznáte už u pokladny, kde žádají slevy které jim nepřísluší, prohlašující odhadem asi tak patnáctiletého syna za miminko, které má právo na vstup zdarma, nebo chtějí pro 2 osoby skupinovou slevu. Někdy se dožadují i dalších kuriózních služeb. Jeden východoevropský muflon poptával napřklad indivuduální porhlídku v Ruštině.
• Během prohlídky se mufloni zpravidla hlasitě baví, nebo naopak tupně zírají. 
• Pokud je kolem nich otevřeno vicero dveří, mají tendence se rozutíkat do všech koutů aniž by je k tomu někdo vyzval, ale když jim řeknete, že mají pokračovat dál stojí a tupně koukají, dokud nejdete první.
• Neváhají zvednout mobil a hlasitě se do něj během výkladu bavit.
• Během výkladu neustále cvakají foťáky. Kvůli focení se zdržují v jedné místnosti o 5 minut déle a neustále se na ně čeká.
• Zahraniční mufloni, místo aby se přplatili za cizojazyčnou prohlídku, nebo si v pokladně půjčili text, případně si rezervovali prohlídku jen pro sebe, mají s sebou silmultáního tlumočníka, který jim všem hlasitě překládá. (Skuste něco vykládát pro skupinu 25 lidí, když vám do toho neustále někdo mele portugalsky).
• Někteří pašují do zámku psi, bezohledu na počet zákazových cedulí umístěných v celém objektu. Zpavidla jde o miniaturní plemena zavřená v tašce či batohou, někdy je však s podivem jak velké hafany jsou lidé (rozumněj mufloni) schopni nacpat do zavazadel (divím se, že se nikdo nepokusil pronést bernardýna). Zavazdlo pak otevřou až tak ve druhém patře prohlídky, když už je pes (zvlášť je -li vedro) napůl udušený.
• Kladou - li mufloni dotazy, pak se zpravidla ptají na něco, co už jste dvakrát řekli, připadně to zopakovali třem dalším muflonům, nebo kladou takové otázky, že přemýšlíte, zda jsete se zblásnili vy nebo oni (jen pro příklad: Popisuju obraz cišaře Nerona. Říkám, že žil v 1. století n.l...Muflon: a ten tedy bydlel tady na zámku? Nebo: Já: (ukazuju na obraz) ..Zde vydíte rodové sídlo, které se nachází na severu Belgie.) Muflon: A to je tedy někde v Německu?)
• Specifickým druhem muflonů jsou šťourové. Zatímco kulturní povědomí běžného muflona je na nule a on se to ani nesenaží zastírat (nebo si to možná neuvědomuje) šťoral je přesvědčený o své genialitě a důvtipu. Výklad se mu nikdy nezdá, což neváhá dát najevo před ostatními návštevníky. Jeho dotazy mají jediný cíl: Dokázat, že průvodce je idiot.
• Pro mě asi neobtížnější odrůdou  muflonů jsou mofloní rodiče, zejména matky. Ty mají často pocit, že děti mohou na zámku protě všechno (jou to přece děti, tak proč je omezovat). Na napomenutí svých ratolestí reagují zuřivě. Odmítají opustit prohlídkku i v případě, že je křik jejich dětí slyšet až venku. Mají -li mufloní rodiče sebou  kojence, prohlašují veškeré zvuky které vydává za broukání a to i v případě, že ostatním návštevníkům nezbývá, než odezírat.

Nevím, jestli na zámek chodí víc lidí, nebo muflonů, řekla bych, že lidé převažují. Mufloni se ovšem víc projevují. Bohužel.  Proto, prosím buďte ohleduplní. Pokud se neumíte chovat v lidské společnosti, zůstaňte raději v lesích, stejně jako vaši čtyřnozí mufloní příbuzní a na zámky nechoďte. Zámky jsou je pro lidi!!!!!!!