Převážně nevážně vážně o zážitcích speciálně pedagogických i jiných

To nevymyslíš

25. 3. 2017 22:14

Trapné sitauce se dají rozdělit na dva druhy. Na ty, které jsou sice trapné, ale v nějaké podobě je během života zažije velká část lidí (sem lze zařadit například rozepnuté kalhoty, viditelné skrvny na oblečení, zkomolení něčího jména apod.) a na ty více, či méně originální. Myslím (možná si přehnaně fandím), že do té druhé skupiny patří i sitauce popsaná níže.

     Po sobotním vyučování jsem chtěla jít na koncert. Byl to koncert vážné hudby, spojený s dobrnočinou akcí, takže ideální spojení.

     Vyučování mi skončilo ve 4 hodiny, koncert měl začít v 6. Příliš dlouhá doba na to, aby člověk nedělal vůbec nic a příliš málo na to, aby se vyplatilo jet přes celé město domů a zachvíli zase zpátky. Navíc v sobotu toho do okrajových částí města moc nejezdí, spoustu času bych ztrávila na zastávkách čekáním. I když jsem se rozhodla jít ze školy do kostela, kde se koncert konal pěšky, pořád bych tam byla o celou hodinu dřív.

     A pak jse dostala nápad. Stavím se cestu v práci, je to při cestě, kousek od kostela, kde se má konat koncert, a tu hoďku času navíc využiju k tomu, že si předpřipravím věci na výtvarku, abych měla ve středu míň práce. Výborně. Navíc jsem v pátek v práci nechala otevřený pytlík s těstovinami, z nichž jsme s dětmi vyráběli náhrdelník, tak si ho budu moct odnést, aby tam v pondělí "nestrašil", až přijde kolegyně. A těstoviny si budu moci uvařit k večeři. Skvěle.

A jak jsem pomyslela, tak jsem taky udělala. Sáček s těstovin ami jsem si dala do tašky a tašku pevně zavřela. Dát si do tašky jen tak navolno otevřený sáček těstovin byla první chyba. 

Nějak jsem se zabrala do vystřihování papírových mraků a tak jsem do kostela dorazila s mírným spožděním. Naštěstí ještě nezačali hrát. Tiše jako myška jsem vklouzla dovnitř a posadila se najbližší místo na kraji zadní lavice. Jelikož byla lavice téměř prázdná, dovolila jsem si postavit tašku vedel seba  To byla druhá chyba.

  Součásí koncertu bylo i silné osobní svědectví, což ve spojení s hudbou způsobilo, že jsem v jednu chvíli musela vytáhnout kapesník. Přitom jsem však nechala otevřenou tašku, což byla třetí, zásadní chyba. 

Koncert byl krásný a tak nakonci následoval zasloužený postlesk ve stoje. A právě přitom se mi podařilo shodit z lavice tašku, z níž se samozřejmně začaly sypat těstoviny. Měla jse pocit, že ten rachot musí slyšet každý v kostele. Snad ho přehlušil potelsk, nebo byli všichni tak pohrouženi do uměleckého zážitku, nikdo z lidí předemnou se neohlédl. Bylo mi jasné, že zatímco ostatní si budou vychutnávat přídavek, já se budu plazit pod lavicemi, sbírat těstoviny a doufat, že si mě všimně co nejmíň lidí.   Naštěstí lavice těsně předemnou byla prázdná. Všimla si mě jen hodná slečna na druhé straně mojí lavice, která na mě nejdřív vrhla povzdbudivý úsměv a pak mi pomohla ty těstoviny sesbírat, za což jí teď alespoň symbolicky děkuji.

Na závěr příběhu by to chtělo nějaké poučení. Nenapadá mě nic, než nenoste otevřené sáčky těstovin na koncerty (ani jinam, kde by se vám mohly rozsypat).  A nebo si alespoň  pořádně zavírejte tašky.

I když jsem těstoviny sesbírala, pořád se mi hlavou honí myšlenka, že jsem možná nějaou přehlédla. A že na zítřejší raní mši se možná bude někdo  divit, až ji najde. Takže pro jistotu, ne nejde o  zázrak. Těstoviny se do kostela dostali zcela přirozeně.

Zobrazeno 1402×

Komentáře

ElinaPelina

Tak to je pěkné. :) Vzpomněla jsem si na svůj trapas, kdy jsem ve druhé třídě (v den předávání pololetního vysvědčení) měla v batohu borůvkový jogurt. A k svačině jsem ho pochopitelně celý nesnědla, tak co s ním? Hurá s ním do batohu...nikdo mi neřekl, že otevřené borůvkové jogurty tam nepatří. :) A tak skončily všechny mé učebnice a vysvědčení jako fialové (bílá byla beztak nudná) a už mi nikdy nesvěřili nové učebnice (vždycky jsem měla ty nejstarší). Takže pro takovéhle situace mám pochopení. :D

Mužena

:)))) Jo, jo. Já ať zabalím jídlo sebelíp, tak se obvykle vydá na průzkum zavazadla (hlavně když tam mám knihy). Jedou se mi dostali sušené brusinky do kontaktu s učebnicí dogmatiky. To by jeden neřek, co dokážou sušené brusinky nadělat za nepříjemnosti. A jednou jsem si v plném autobuse cestou na intr sedla na batoh a zapomněla, že v něm mám od maminky zabalený guláš od oběda....

MartinSainttowski

Docela jsem se pobavil holky :-)))) to proste nevymyslis no

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková