Převážně nevážně vážně o zážitcích speciálně pedagogických i jiných

Ukřivěděný

19. 3. 2017 22:49

Ukřivděnost je otravná. Permanentně ukřivědní lidé mě dráždí a odpuzují. Věčná ukřivděnost otravuje život a ničí vztahy.

Ale přesto, že je mi ukřivděnost (u sebe i u druhých) protivná, píšu tento převelice ukřivděný článek. Pokud tedy (stejně jako já) nemáte ukřivděnost rádi, zavřete ho a jděte si někam číst jak je život krásný (samozřejmně že je, i když někdy to tak nevypadá) a jak přestálé zkoušky člověka posilují. 

   Totiž to je tak. Pracuju jako hlídací teta v dětském klubu (odbroně se to jmenuje dětská skupina). Je to jakási školka na půl úvazku, rodiče mi děti ráno přivedou, strávíme společně dopoledne a ve 12 hodin si pro děti zase přijdou. Počet dětí je proti kasické školce malý (max 10 dětí, teď jich je přihlášených 7). Program je podobný jako ve školce (cvičení, kreslení, procházky).

     Na rodiče si nemohou nijak moc stěžovat. Jsou zdovřilí, chodí si pro děti včas, oproti minulé práci je to pohoda.

   A přesto přeze všechno si občas připadám ukřivděná.

Rozumějte, mé práci s dětmi by se dalo vytýkat kde co. I když se moc snažím abych...

...byla ke všem spravelivá

...byl program pro všechny zábavný a poučný

...jednala vždyck v nejlepším zájmu dětí (a ne třeba vlastní únavy)

...měly všechny děti zprávné svršky

...stihla dát všechny včas vyčůrat (vykakat, vysmrkat), než dojde k něhodě

...aby byly všechny děti v bezpečí

....abych dodržela všechny pedagogické zásady

i když se moc snažím, ve všech těhlech oblastech by se mi dalo něco oprávněně vytknout a neřekla bych ani popel. Do Komenského mám asi tak daleko, jako Kuňka do Mt. Blancu, idkdyž na sobě pracuji co to dá.

   Je ale jednal věci, na kterou jse opravdu, ale opravud háklivá, když mi ji někdo jen naznačí. A to, že v práci nedávám na děti dostatečný pozor, nebo že se jim dost nevěnuju. Věnuji jim totiž maximální pozornost, jíž jsem schopná. Nedovolila bych si (byť na pikosekundu) podívat třeba do mobilu. Radši oželím vlastní svačinu, abych mohla být dětem pořád k dispozici. (Občas tedy musím na záchod, ale tady není zbytí, mě nikdo plenky nevyměňuje a teta s mokrýma gatěma by se rodičůma asi nepozdávala. Ostatně plný močák je taky žrout pozornosti).  Bohužel nevzládám věnovat po celou dobu stejnou pozornost všem.

A možná proto mají někteří rodiče pocit....radši uvedu ilustrativní příklady .

  Toho dne bylo ve naší "školičce" 5 dětí. Z toho 3 mladší než 3 roky, jedno 4leté  původem z Nepálu a jedno 4 leté romčátko z pěstounské péče. Všichni vyžadující maximální pozornost. Jenda holčička měla s sebou na hraní slona. Ne plyšového, nebo gumového slona. Ale miniaturní porcelánovou figurku slona. Samozřejmně, když přišla maminka, tak jsme slona nemohli nidke najít. Nechápající maminka nakonec povídá něco ve smyslu: " Tak, když si s tím přestane hrát, tak jí to přece dejte hend do batohu, ne?" Hm. Hlídám 5 náročných dětí. Hlídám, aby jim nic nechybělo, neměli hlad, vyčůrali se na zprávné místo a nepobily se mezi  sebou navzájem. Snažím se jim poskytnout takový program, aby je bavil a něco se při něm naučili. Hlídám taky jejich svršky, rukavice, čepice, šály a přezůvky. Aby měl každý na sobě zprávné oblečení ve zprávném počtu kusů. Na porcelánové slony mi už fakt nezbývá kapacita. Co pak je tak těžké to pochopit? Že při všem tom utírání nosů, obouvání vyzutých přezůvek a rozlitých čajích prostě nestíhám registrovat, koho jakáh hračka zrovna omerzela a kde skončila?

      Nebo si jedno dítě odřelo po druhé za sebou koleno. Vím o tomhle děcku, že je jak z divokých vajec a snažím se venku zvlášť hlídat. Ovšam ostatní taky nejsou zrovna bábovky, takže to občas končí karambolem. Stačí se na chvíli věnovat jinému dítěti (třeba mu zavazuju boty) a malér je na světě. Nechodíme na žádná nebezpečná místa, ale upadnout bohužel lze takřka všude. No, maminka tedy nejdřív spucovla své 2 a půl leté dítě a pak se obrátila na mě: "No to se na ty děti musí taky dávat pozor, víte." No, já sedím celé dopoledne s nohama na stole a na děti pozor nedávám, nebo co.

      Omlovám se za tu nesnestilnou míru ufňukanosti, ale muselo to ven. Občas mám totiž pocit, že někteří rodiče by si měly ke svému jednomu batoleti pozvat ještě další 4 (ovšem bez doprovodu dalších rodičů) aby viděly, zač je toho loket.

     

Zobrazeno 930×

Komentáře

dromedar

"někteří rodiče by si měli ke svému jednomu batoleti pozvat ještě další 4 (ovšem bez doprovodu dalších rodičů), aby viděli, zač je toho loket."

Všakže. A proto je vhodné tu ukřivděnost ventilovat (i) přímo tam, kde vzniká.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková