Ezoterické metody ve škole?

        Svět kolem nás je plný nebezpečí. Různá nebezpečí číhají na naši fyzickou schránku, ale i na naši duši a ducha. Frčí byznys s různými čarodějnickými praktikami. Lidé hojně využívají služeb různých léčitelů a Šamanů. Není vždycky jednoduché se v tom všem vyznat. Je jasné, že jako křesťanka nepůjdu třeba ke kartářce, či k Šamanovi.  Ale různá duchovní nebezpečí, pěkně zabalená a lákavá číhají někdy na místech zcela nečekaných. Není lehké vyvarovat se nebezpečí a přitom se nestat paranoikem, co se bojí vystrčit nos, pro jistotu nepije z kulatých hrnků (jsou kulaté, co kdyby nějaká spojistot s mandalami, že), nekouká na pohádky (je v nich plno magie) a vidí magickou moc i v urologickém čaji z lékárny (záměrně trochu přeháním).

Příhoda, která se mi nedávno stala, bohužel dokazuje, že před nebezpečím nejsou chráněny ani děti, které jsou v mnoha ohledech mnohem zranitelnější než dospělí.

Seděla jsem ve škole v počítačové učebně a šolichala jakýsi domácí úkol. V tom se do třídy nahrnula skupina děvčat na výuku. Jelikož ve třídě zbývala volná míst, dovolila mi jejich vyučující v místnosti zůstat a pracovat dál, pokud je nebudu rušit.

Šlo o spojenou výuku studentek učitelsví pro 1. stupeň a pro mateřinky. Se zaujetím jsem poslouchala, protože, konekocnů co se učí ony, je zajímavé i pro mě, jako pro speckaře.

V druhé půlce hodiny měla děvčata jakési referáty. Jedna holčina se přihlásila s tématem automatická kresba ve výuce. To jsem zbystřila, ale doufala jsem, že jde jen o nějkou výtvarnou techniku a že shodný název s ezoterickou technikou je čistě náhodný. Nebyl. Dívka s nadšením líčila, jak je to skvělé, a jak už to dokonce zkoušela někde na praxi. Váhala jsem, jestli se mám nějak ozvat, ale na cizí výuce, kde vlastně oficiálně "nejste" je to těžké. A neozval se ani nikdy jiný. Nikdo neupozornil na to, že takové záležitosti do školy nepatří. (Minimálně proto, že škola je sekulární, nebo ne?) Naopak vyučující dívku ještě pochválila.

Je mi z toho úzko. I přesto, že ještě nemám vlastní děti. Je mi úzko z představy, že dítě je vystavováno něčemu takovému, aniž by se mohlo bránit (dítě na prvním stupni těžko může říct učitelce, že to dělat nebude, když je to v rámci výuky). Za dítě se tedy musí bránit rodiče. Ale jak má rodič zrovna tohle předvídat? Ve škole? Na místě kde se má dítě učit číst, psát, počítat? Má si rodič každou učitelku předem prolustrovat? Nebo přestat děti do školy přestat posílat a učit je  doma (je jasné, že tohle vždycky nejde a navíc mi to přijde nezdravé zase z jiných důvodů)? Jak ochránit děti před nebezpečím, které je nebezpečnější, než nebepečí, která hrozí tělu, a nevychovat z něj skleníkovou kytku, odtrženou od okolního světa?

Je mi líto dětí, které jsou ve zranitelném věku vystavovány něčemu takovému. A je mi líto i dospělých kteří je (snad v dobré víře) tomuhle vystavují.

Nezbývá, než se modlit. Za tu budoucí učitelku (i všechny současné a budoucí), za děti ve školách, i za sebe, abych v případě, že mi bodou svěřeny nějaké  děti, dokázala rozeznat co je pro ně škodlivé.

Jo a tu slečnu, jsem si pořádně prohlédla. Jeden nidky neví, kde na ni může natrefit, že jo.