Konverzace na houpačce

  Konverzace s malými dětmi na sebe občas bere podobu absurdního dramatu (takového, kde už se ani moc nesmějete, spíš přemýšlíte, co to jako má znamenat). Důkazem jsou následující řádky (v podstatě autentický přepis rozhovoru s cca pětiletým dítětem dnes v práci).

Dítě: Teto, proč máš na čele tu modřinu?

Já????(pokud vím, tak ždánou modřinu nemám, projistotu přejedu rukou čelo a nic). Žádnou modřinu nemám

Dítě: Ale máš, tu červenou.

Já: To není modřina, to je jenom beďar

Dítě: A co je to beďar?

Já: No...pupínek. Pupínek co ti prostě občas vyraší.

Dítě: Aha. (Hluboce se zamyslí). A já mám taky beďar?

Já: No..ehm, né, asi né, ty seš na to eště malej víš.

Dítě: Hmm... A od kolika let smí mít člověk beďary?

Já: Nóó emh, asi od 13, asi tak nějak.

Dítě: Aha. A tobě už bylo jako 13? A kolik ti teda je?

Já: Je 21. (Teď už víte kolik mi je, tak doufám, že si to taktně necháte pro sebe)

Dítě: Hmm. Tak to jseš asi podobně stará jako můj táta.

Já: No, já myslím, že tvýmu  tátovi je  asi trochu víc.

Dítě:No asi jo. No tátovi je..(chvíli dumá) asi tak 12, myslím.....