Zvláštní lidé mez námi -Dorgy

Sedím na zastávce MHD, když v tom si jí všimnu. Je jí tak 70, klobuček, ruksáček na zádech, zvláštní modré oči... míří si to rovnou ke mně. Co může chtít?

Ona: (žďuchá do mně, spiklenecky mrká) Můžu se tě na něco zeptat?

Já: Jo. (Co může chtít?)

Ona: Bereš drogy?

Já: ????? Ehm...né, neberu.

Ona: Piješ alkohol?

Já: (nejistě) No občas.....

Ona: (přísně) Kouříš?

Já: Ne, nekouřím.

Ona: To je dobře. Jinak (zamračí se a pohrozí) pětadvacet na holou...To je zhouba.

Já: No j,o je.

Ona: Jedeš pětkou? (právě přijíždí)

Já: Ne.

Ona: Tak neber dorgy a  nepij alkohol! (už ze dveří autobusu) a nejhorší je to před 9 ráno a po pátě odpoledne, to tě zaručeně zabije.

Odjela, a já přemýšlím, co to mělo do háje znamenat a jak si to mám vyložit. (zvlášť tu poslední větu). Někdy člověk prostě potká zvláštní lidi. (jo, a neberte drogy)